Jdi na obsah Jdi na menu
 


Red Cross Camp pohledem velitele

23. 11. 2008

Red Cross Camp pohledem velitele

(Pepík, 12. 11. 2008 20:32)

Přijíždíme do Bechyně, ubytováváme se ve škole a nevíme , co od Red Cross Campu máme vlastně čekat. Nikde žádné informace, jako by vše bylo tajné. A taky bylo. Jako na výjezdu, nikdy dopředu nevíš, do čeho jdeš.
Porada velitelů. Pořád nic netuším, žádné konkrétní informace. Vedoucímu Campu ohlašuji techniku: CAS 25, raft, nůžky, lezení. Jen se lehce ušklíbne, jako by to mělo znamenat " určitě se vám všechno bude hodit". Ale já pořád nevěřím, že tohle všechno použijeme během jediného víkendu.
Rozřazení do družstev - č.1 Turkovice, Luštěnice, Bechyně, Nebušice 1, Medea 1, Sanitka 1. Seznamuji se s veliteli jednotlivých družstev a pspolečně připravujeme taktiku na první zásah. Jediné co vím je, že nějaký zásah bude. Nejprve jsem zvolen za velitele zásahu, ale po konzultaci svůj post předávám Štěpánovi Kličkovi, veliteli SDH Luštěnice. Ten už je poněkolikáté na Campu a má tudíž víc zkušeností z těchto akcí.
Do rádia se ozve " RC110 vyjeďte k likvidaci požáru po výbuchu plynu. Spolupracujte a s RC140 (Nebušice), RC 150 (Luštěnice) RC200 (Sanitka 1) a RC230 ( Medea 1). Tak zní zadání.
Nasedám do naší CAS 25 a vyjíždíme do vojenského prostoru. Vyrážím na průzkum s velitelem zásahu a velím přípravu bojového rozvinutí 3x B + R + 4xC ke dvoupodlažnímu objektu, vniknutí a průzkum objektu s použitím dýchacích přístrojů. Velím, informuji velitele zásahu, přenáším raněné, zachraňuji, prozkoumávám. Máme 1 exitus (1 raněného jsme nestačili včas zachránit a proto komisař jej označil za mrtvého). Vše je naprostá realita - utrhané končetiny, zaseklé střepy po těle, krvácející rány, šok figurantů, ale i bezvědomí a zástava tepu během záchrany. Opravdu nářez. Jsem rád, že první zásah končí a doufám, že to bylo to nejnáročnější, co nás tento víkend čeká. Vracíme se zpět a jdeme spát. Je sobota 8.11. 3:00. Pokračování příště. Pepík

Red Cross Camp pohledem velitele 2 

Pepík, 12. 11. 2008 20:32)

Přijíždíme do Bechyně, ubytováváme se ve škole a nevíme , co od Red Cross Campu máme vlastně čekat. Nikde žádné informace, jako by vše bylo tajné. A taky bylo. Jako na výjezdu, nikdy dopředu nevíš, do čeho jdeš.
Porada velitelů. Pořád nic netuším, žádné konkrétní informace. Vedoucímu Campu ohlašuji techniku: CAS 25, raft, nůžky, lezení. Jen se lehce ušklíbne, jako by to mělo znamenat " určitě se vám všechno bude hodit". Ale já pořád nevěřím, že tohle všechno použijeme během jediného víkendu.
Rozřazení do družstev - č.1 Turkovice, Luštěnice, Bechyně, Nebušice 1, Medea 1, Sanitka 1. Seznamuji se s veliteli jednotlivých družstev a pspolečně připravujeme taktiku na první zásah. Jediné co vím je, že nějaký zásah bude. Nejprve jsem zvolen za velitele zásahu, ale po konzultaci svůj post předávám Štěpánovi Kličkovi, veliteli SDH Luštěnice. Ten už je poněkolikáté na Campu a má tudíž víc zkušeností z těchto akcí.
Do rádia se ozve " RC110 vyjeďte k likvidaci požáru po výbuchu plynu. Spolupracujte a s RC140 (Nebušice), RC 150 (Luštěnice) RC200 (Sanitka 1) a RC230 ( Medea 1). Tak zní zadání.
Nasedám do naší CAS 25 a vyjíždíme do vojenského prostoru. Vyrážím na průzkum s velitelem zásahu a velím přípravu bojového rozvinutí 3x B + R + 4xC ke dvoupodlažnímu objektu, vniknutí a průzkum objektu s použitím dýchacích přístrojů. Velím, informuji velitele zásahu, přenáším raněné, zachraňuji, prozkoumávám. Máme 1 exitus (1 raněného jsme nestačili včas zachránit a proto komisař jej označil za mrtvého). Vše je naprostá realita - utrhané končetiny, zaseklé střepy po těle, krvácející rány, šok figurantů, ale i bezvědomí a zástava tepu během záchrany. Opravdu nářez. Jsem rád, že první zásah končí a doufám, že to bylo to nejnáročnější, co nás tento víkend čeká. Vracíme se zpět a jdeme spát. Je sobota 8.11. 3:00. Pokračování příště. Pepík
 

Red Cross Camp pohledem velitele 3  

(Pepík, 15. 11. 2008 20:21) 

Je sobota, 13:00. Odcházíme ze základny (tělocvična ZŠ Bechyně) na oběd.Je to tak čtvrthodinky chůze tam a zase zpět. Příjemná procházka. Škoda, že si nemůžeme dát pivo. teda, vlastně je to moc dobře. Což já, to jedno mi nic neudělá, ale ne všichni mají takovou sebekázeň, aby zůstalo jen u jednoho. Jiřík krutě trpí. Nealko Radegast není úplně podle jeho gusta. Mě ale plně vyhovuje, nejsem žádný pivař. Teď už alespoň zruba tuším, co nás čeká. Budeme potřebovat raft a lezení. Pro jistotu kontroluji kompletnost a dohaduji taktiku zásahu s použitím lezecké techniky a raftu. 15:00 - konečně je to tady. Vyjíždíme k záchraně osob v údolí řeky Lužnice, kterým se právě přehnala povodňová vlna. Přijíždíme na místo, na průzkum si beru Štěpána z SDH Luštěnice a další 2 Luštěnické hasiče. Naši kluci mají za úkol nafouknout a připravit raft k použití. " Pomóóóc, já se topím..........." najednou na nás doslova řve jedna dívka, která před našimi zraky skočila z mola do řeky. Teplota vzduchu 12 stC, teplota vody 6 stC. Nic moc. Kluci z Luštěnic se rozhodují, kdo pro ni skočí. Nikdo. Já taky ne. Mám jen jednu ledvinu a tohle si koleduje o pořádnej průser. Všímám si dvou pramic u břehu a bleskurychle velím: "skočte pro pákovky do naší Liazky" a uděluji pokyn našim klukům "vyndejte pákovky a předejte je luštěnickejm hasičům". Naši kluci vůbec netuší, o co tady jde a v duchu přemýšlí o mém duševním zdraví. Raft v tuhle chvíli je ještě nepoužitelný a proto je jediná možnost použít pramice rybářů. Hasiči přestřihli zámek, nasazují si vesty a s pádly z raftu se odrážejí od břehu. Dívka je již 4 minuty v chladné vodě a to je na ni již asi příliš, a tak se přibližuje k molu. Zdraavotníci z družstva S1 ji podávají ruce a zachraňují ji tak z ledových vod řeky Lužnice. Poskytují ji první pomoc, zahřívají ji a odnáší na shromaždiště raněných, kterému, jako již tradičně, velí Verča z družstva Medea 1. Pokračuji v průzkumu, pokyn zněl k červenobílé pásce. Nacházím červenobílý bod, velím nebušickým hasičům směr a oblast jejich působení a dalšího průzkumu. Mezitím jsem vyslalpramici na druhý břeh, kde se nacházejí další zraněné osoby. Hlásím Verče několik podchlazených a drobně zraněných osob. Z rádia přišlo hlážení z operačního střediska: "přišla další povodňová vlna a přeplutí vodního toku je možné jen se zajištěným člunem". Je mi jasné, že pramice se už vrátit nemůže a proto velím k přípravě raftu a také k přípravě jeho zajištění lanovým traverzem. Na pomoc si volám lezce z Příbrami a také specialistu z Vodní záchranné služby. pokračování příště. Pepík 

Red Cross Camp pohledem velitele 4 

 (Pepík, 17. 11. 2008 15:50) 

Čelím obrovskému tlaku, původně jsem měl být lezcem, který spolu s Jendou zajistí raft, ale na to, jako velitel zásahu vůbec nemám čas. Nemám dostatek sil ani prostředků. A teď přichází další zdrcující informace: chyba průzkumu. Průzkum, který jsem vedl osobně, skončil u červenovílé závory, avšak měl být veden k červenobílé pásce. Tato zásadní chyba znamená, že v tomto kritickém stavu zásahu nacházíme dalších 9 osob, které je třeba vyprostit. Z toho 1 je na stromě nad řekou a vyprostit ji bude možné jen pomocí lezecké techniky a člunu. Povolávám proto lezce z VOŠ Ústí a ti se pod vedením Lukáše profesionálně ujímají zásahu. Mezitím sháním všechny volné hasiče a záchranáře, aby zachránili osoby různě rozeseté po skalách v okolí. Jednu osobu vyvádím, pro další posílám žebřík. Konečně se raft dostal na druhou stranu a začala záchrana osob z druhého břehu. Pomalu se začíná stmívat, a tak zřizuji osvětlení pomocí naší elektrocentrály a halogenů 3x 1000W. Poslední osoby byly zachráněny, balíme a vracíme se na základnu. Tedy jen někteří - Karlásek a Jéňa zůstávají jako obsluha raftu. Tenhle zásah mi ukázal, že se těžko velí v situacích, s kterými si sám nedokážu poradit (lanový traverz), ale na druhou stranu jsem se zase naučil využívat odborníků, kteří mají s podobnými zásahy zkušenost (instruktor VZS). Hlavní svojí chybu však vidím v nedostatečném průzkumu. Vůbec v kvalitním a důsledném průzkumu vidím další rozvoj velitelů a hasičů zařazených do 1. linie. Pokračování příště. pepík

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář