Jdi na obsah Jdi na menu
 


SHaZ 16 Čimeice: Soustředění pro opravdové hasiče

29. 3. 2012

  O víkendu 16. - 18. března se turkovičtí hasiči zúčastnili výcviku hasičských a záchranářských jednotek pod názvem "Soustředění hasičů a záchranářů" v Čimelicích.
     Víkend to byl opravdu náročný, kromě velkých a těžkých zásahů jsme se potýkali také se zásadními problémy na technice. Díky osobnímu nasazení každého z nás a obrovskému týmovému duchu jsme se dokázali se všemi nástrahami vypořádat se ctí turkovákům vlastní:) Inu, posuďte sami....
     V pátek už na cestě jsme řešili první vážný technický problém: prasklé vzduchové potrubí a požár motorového prostoru vozidla Liaz. Díky podpoře Honzy Brabce a našeho "taťky" Josefa Brabce st. jsme však závadu odstranili, požár uhasili, opravili elektroinstalaci a pokračovali v jízdě. Dorážíme po dalších menších potížích s palivovým systémem zdárně na základnu do Čimelic.
     Ubytko, večeře a čekání na první zásah. cca. ve 21:00 odjíždíme do píseckých hor. Ač nerad, ale přesto se dobrovolně hlásím jako velitel prvního zásahu. Námět: Úder blesku do rozhledny, hlášeny jsou desítky raněných. Poslední kilometr musíme zdolat pěšky, ale dá se to. Velím, rozděluji úkoly, celkově mám ze zásahu pocit dobře odvedené práce a to jak své tak i všech kolegů - záchranářů.
     Pokračujeme k dalšímu zásahu - a sakra! Bouchání ze zadu ohlašuje další technický problém. Je 23:55 a kdesi uprostřed píseckých hor nám upadla kardanka a setrvačník retardéru:( hlásím na operační středisko poruchu a je jasné, že dalšího zásahu se nezůčastníme. Ležíme pod autem a snažíme se nasadit setrvačník. Nejde to a nejde. A pořád nejde. Středíme na sebe tisícihrany, bušíme do toho palicema a pořád nic. Po hodině a půl - konečně se podařilo! Nejmladší člen týmu zabral palicí a najednou to šlo! Teď ještě utáhnou tu matku, co se povolila. Má někdo klíč číslo 70? No zkuste něco takovýho sehnat v pustinách kdesi za Pískem. My jsme ale měli štěstí. Na silnici, kde projede 10 aut za celý den, jel náhodou místní majitel autodopravy. Doma klíč měl, dojel pro něj a my jsme po dvou hodinách hlásili připravenost k výjezdu, čímž jsme způsobili příjemný šok operačnímu důstojníkovi. Nevěřil totiž, že takovou závadu vůbec dokážeme opravit.
     Celá sobota se naštěstí odehrávala podle standardních scénářů, absolvovali jsme 4 velké zásahy - požár ve škole, výbuch v areálu ZD, mimořádná událost ve sqotu s přítomností nebezpečné látky a na závěr požár rozsáhlého skladového areálu. Prostě odměna za odvahu a nasazení z předchozího dne. V neděli jsme se v pohodě vrátili zpátky domů a užívali zaslouženého odpočinku.
     Co říci závěrem? Prožili jsme úžasný víkend, získali jsme nové kontakty a nacvičené postupy si ověřili v praxi. Co je však nejcennější a pro mě osobně to nejdůležitější - akce jsme se od začátku do konce, od prvních příprav a školení, přes opravy aut a výcvik až k úklidu materiálu zúčastnili jako tým. Jeden za všechny, všichni za jednoho. S touhle partou kdykoliv a kamkoliv zase někdy rád pojedu. A kdože jsou ti "naši" hrdinové? Jirka Srna, Pavel Vaněk, Karel Haisl, Miloš Muller, Veronika Loblová a Pepík Brabec. Hoši, děkuji Vám!

Pepík Brabec

img_7229.jpg

img_7324.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář