Jdi na obsah Jdi na menu
 


Táhneme za jeden provaz!

16. 3. 2010

10 zásahů během 30 hodin, obrovské fyzické i psychické vypětí, stres, zima, tma, kouř, všude plno krve a zraněných. Tohle je na každého hasiče opravdu velká porce na to, aby se dokázal vždy maximálně koncentrovat na aktuální situaci u zásahu. Není divu, že u posledních zásahů si hasiči sahali opravdu až na dno svých fyzických sil. U většiny zásahů pracovali v dýchací technice - na zádech si nosí 18 kg vážící dýchací přístroj a ještě přitom vynášeli z objektů raněné figuranty.
Pro mě - velitele jednotky to bylo hlavmě o psychice. musle jsem zvládat komunikaci se svou jednotkou u zásahu, s jednotkami, které s námi spolupracovali a také s operačním střediskem. Hlídal jsem si své hasiče a rozhodoval o dalším postupu. Rozhodování nebylo vždy jednoduché, ale to je práce velitele - musí se rozhodnout teď, obvykle nemá čas na delší analýzy situace.
Naštěstí jsme ale správná parta, kde vždycky dokáže jeden pomoci druhému. Ne jinak tomu bylo i na tomto soustředění. Jako velitel oceňuji příkladné nasazení všech hasičů v poli, jejich práci i cenné informace, které jsem od nich potřeboval pro svá rozhodnutí. Potvrdilo se mi, že doslova k nezaplacení je precizní práce na všech postech, a zejména na postu strojníka. Strojník je nepsaným zástupcem velitele, zejména v případech, kdy velitel je zaneprázdněn např. průzkumem, analýzou situace nebo jinými úkoly. Jirka Srna tuhle roli zvládnul na výbornou, perfektně mě doplňoval a kdykoliv byl připraven mi pomoci.
To, že z mám z absolvovaného soustředění dobrý pocit, je zásluha všech zůčastněných hasičů a záchranářů, se kterými jsme spolupracovali.. Jsem přesvědčen, že hlavní příčinou toho, že se nám dařilo, byl fakt, že jsme všichni táhli za jeden provaz. A to doslova. Jako velitel mám radost, že mám v týmu hasiče, na které se mohu spolehnout.
Ještě jednou tedy, Kenny, Miloši, Jirko, Fando, Karlásku, Pájo: Díky.

Pepík

Obrazek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář