Jdi na obsah Jdi na menu
 


!NEW! Ohlednutí za RedCrossCampem 2008 v Bechyni u Tábora - více než 250 fotografií, krátký článek a zajímavé komentáře

9. 11. 2008

Krátké ohlédnutí za RedCrossCampem 2008 pořádaného v Bechyni U Tábora.

Obrazek

Coje to vůbec RedCrossCamp? Jedná se o společné soustředění hasičů, záchranářů ,ale i vojáků. Program je zaměřen na řešení situací při vlastních zásazích a to přímo v terénu včetně zraněných, které nahrazují k nerozeznání namaskovaní figuranti. Tento Camp se konal tentokráte v Bechyni u Tábora od pátku do neděle, kde si na nás pořadatelé připravili celkem čtyři rozsáhlé zásahy různého charakteru:

1. Únik plynu v objektu + evakuace a záchrana osob

2. Hromadná dopravní nehoda

3. Evakuace a záchrana osob při povodni na řece a bezprostředním okolí

4. Požár dvojpodlažního objektu spojen opět s evakuací a záchranou osob

Celkem se nás záchranářů sešlo přes devadesát. Byli jsme rozděleni po jednotkách do tří skupin tak, aby v každém týmu byli zastoupeny všechny záchranářské profese. Zásahy probíhali podobně jako v reálu od vyhlášení poplachu, výjezdu atd. Po příjezdu na místo události se všechny zasahující složky řídily pokyny velitele zásahu, který byl předem určen z řad velitelů jednotek. A že to neměl vůbec jednoduché může Pepa určitě potvrdit .

Zasahovalo se v noci, ve dne, za mlhy a deště, později i unavení takové jsme měli podmínky, jako při skutečném zásahu. Po celou dobu se používalo radiové spojení, zřízeno bylo i operační středisko. Jak už jsem v úvodu naznačil při všech událostech bylo nasazeno asi 25-30 raněných figurantů. Zásahy díky uvedeným detailům působily skutečně věrohodně. Vzhledem k rozsahu každé události jsme si většina z nás sáhla na dno svých fyzických a Pepa jakožto výborný velitel i psychických sil. Nebudu zde jednotlivé události popisovat v detailu, protože to by bylo skutečně na dlouhé povídání. Spíše se s Vámi podělím o to co jsme si jako jednotka z Turkovic z tohoto víkendu odnesli.

Získali jsme nenahraditelné zkušenosti a naučili se pracovat a vzájemně si pomáhat s ostatními složkami: zdravotníci, vojáci, operační středisko. Výborná připravenost jednotlivých zásahů, téměř jako ve skutečnosti. Nasazení všech zúčasněných. Dále velice kladně hodnotím, že vždy po provedeném zásahu následovalo jeho rozebrání a vyhodnocení.

RedCrossu se za naši jednotku účastnili: Pepa Brabec – velitel, Jirka Srna č.1, Karel Haisl č.2, Miloš Muller č.4 a Jenda Brabec jako strojník a samozřejmě nesmím opomenout naší Liazku CAS25, s přívěsným vozíkem a ratovým člunem která svým vybavením v mnohém předčila i moderní zásahová vozidla jako např. CAS 16 MAN SDH Příbram.

Ukázali jsme, že máme potřebné vybavení k zásahu a že je umíme používat. Pro názornost uvádím použité prostředky naší jednotky: Zásahové vozidlo CAS 25 s přívěsným vozíkem, raftový člun, pádla, záchranné vesty, lezecké vybavení včetně lan, hadice B, hadice C, rozdělovač, proudnice, nastavovací žebřík, dýchací přístroje Saturn, zdravotnický materiál, fixační límec, nosítka, chirurgické rukavice, osvětlovací stožár, přenosné reflektory, prodlužovaní kabely, radiostanice, hydraulické vyprošťovací zařízení, vyprošťovací sekera NAREX, košťata, lopaty, sorbent, sběrné nádoby, aku šavlová pila a další.

Co říci závěrem…..chtěl bych poděkovat pořadatelům za bezvadnou organizaci celé akce a hlavně ostatním klukům z naší jednotky za jejich nasazení po celou dobu víkendu. Všem kolegům hasičům doporučuji účastnit se podobných klání.

Jenda Brabec

!!!Doporučuji fotogalerii  SDH Luštěnice!!!: http://joschua.rajce.idnes.cz/7.-9.11.2008_RED_CROSS_CAMP_13/

!!!Video z akce!!! ( SDH Turkovice zde nezasahuje): http://www.stream.cz/video/180320-soustredeni-1

Fotogalerie Jan Brabec: http://www.hasiciturkovice.cz/fotoalbum/souteze/red-cross-camp-bechyne-2008

Prvý listopadový víkend stráví turkovičtí hasiči v Bechyni u Tábora, kde se zúčastní výcviku dobrovolných hasičů a záchranářů. Je to další akce, na které si místní hasiči ověří, upevní a zlepší své teoretické znalosti a praktické návyky při řešení krizových situací.
Akci s názvem SOUSTŘEDĚNÍ DOBROVOLNÝCH HASIČŮ A ZÁCHRANÁŘŮ 13 pořádají hasičské sbory Bechyně a Záchranáři Písek ve spolupráci s MS ČČK Písek 1 a Armádou ČR. Soustředění je pokračováním dřívějších RED CROSS CAMP. Určeno je dobrovolným hasičským jednotkám, členům SDH, zdravotníkům, záchranářům, kynologům a dalším osobám se zájmem o pomoc při mimořádných událostech. Soustředění bude opět zaměřeno na řešení modelových situací u větších i menších mimořádných událostí, výměnu zkušeností, spolupráci mezi složkami IZS ČR a dobrovolníky s profesionály.


Pepík Brabec

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Red Cross Camp pohledem velitele 4

(Pepík, 17. 11. 2008 15:50)

Čelím obrovskému tlaku, původně jsem měl být lezcem, který spolu s Jendou zajistí raft, ale na to, jako velitel zásahu vůbec nemám čas. Nemám dostatek sil ani prostředků. A teď přichází další zdrcující informace: chyba průzkumu. Průzkum, který jsem vedl osobně, skončil u červenovílé závory, avšak měl být veden k červenobílé pásce. Tato zásadní chyba znamená, že v tomto kritickém stavu zásahu nacházíme dalších 9 osob, které je třeba vyprostit. Z toho 1 je na stromě nad řekou a vyprostit ji bude možné jen pomocí lezecké techniky a člunu. Povolávám proto lezce z VOŠ Ústí a ti se pod vedením Lukáše profesionálně ujímají zásahu. Mezitím sháním všechny volné hasiče a záchranáře, aby zachránili osoby různě rozeseté po skalách v okolí. Jednu osobu vyvádím, pro další posílám žebřík. Konečně se raft dostal na druhou stranu a začala záchrana osob z druhého břehu. Pomalu se začíná stmívat, a tak zřizuji osvětlení pomocí naší elektrocentrály a halogenů 3x 1000W. Poslední osoby byly zachráněny, balíme a vracíme se na základnu. Tedy jen někteří - Karlásek a Jéňa zůstávají jako obsluha raftu. Tenhle zásah mi ukázal, že se těžko velí v situacích, s kterými si sám nedokážu poradit (lanový traverz), ale na druhou stranu jsem se zase naučil využívat odborníků, kteří mají s podobnými zásahy zkušenost (instruktor VZS). Hlavní svojí chybu však vidím v nedostatečném průzkumu. Vůbec v kvalitním a důsledném průzkumu vidím další rozvoj velitelů a hasičů zařazených do 1. linie. Pokračování příště. pepík

Red Cross Camp pohledem velitele 3

(Pepík, 15. 11. 2008 20:21)

Je sobota, 13:00. Odcházíme ze základny (tělocvična ZŠ Bechyně) na oběd.Je to tak čtvrthodinky chůze tam a zase zpět. Příjemná procházka. Škoda, že si nemůžeme dát pivo. teda, vlastně je to moc dobře. Což já, to jedno mi nic neudělá, ale ne všichni mají takovou sebekázeň, aby zůstalo jen u jednoho. Jiřík krutě trpí. Nealko Radegast není úplně podle jeho gusta. Mě ale plně vyhovuje, nejsem žádný pivař. Teď už alespoň zruba tuším, co nás čeká. Budeme potřebovat raft a lezení. Pro jistotu kontroluji kompletnost a dohaduji taktiku zásahu s použitím lezecké techniky a raftu. 15:00 - konečně je to tady. Vyjíždíme k záchraně osob v údolí řeky Lužnice, kterým se právě přehnala povodňová vlna. Přijíždíme na místo, na průzkum si beru Štěpána z SDH Luštěnice a další 2 Luštěnické hasiče. Naši kluci mají za úkol nafouknout a připravit raft k použití. " Pomóóóc, já se topím..........." najednou na nás doslova řve jedna dívka, která před našimi zraky skočila z mola do řeky. Teplota vzduchu 12 stC, teplota vody 6 stC. Nic moc. Kluci z Luštěnic se rozhodují, kdo pro ni skočí. Nikdo. Já taky ne. Mám jen jednu ledvinu a tohle si koleduje o pořádnej průser. Všímám si dvou pramic u břehu a bleskurychle velím: "skočte pro pákovky do naší Liazky" a uděluji pokyn našim klukům "vyndejte pákovky a předejte je luštěnickejm hasičům". Naši kluci vůbec netuší, o co tady jde a v duchu přemýšlí o mém duševním zdraví. Raft v tuhle chvíli je ještě nepoužitelný a proto je jediná možnost použít pramice rybářů. Hasiči přestřihli zámek, nasazují si vesty a s pádly z raftu se odrážejí od břehu. Dívka je již 4 minuty v chladné vodě a to je na ni již asi příliš, a tak se přibližuje k molu. Zdraavotníci z družstva S1 ji podávají ruce a zachraňují ji tak z ledových vod řeky Lužnice. Poskytují ji první pomoc, zahřívají ji a odnáší na shromaždiště raněných, kterému, jako již tradičně, velí Verča z družstva Medea 1. Pokračuji v průzkumu, pokyn zněl k červenobílé pásce. Nacházím červenobílý bod, velím nebušickým hasičům směr a oblast jejich působení a dalšího průzkumu. Mezitím jsem vyslalpramici na druhý břeh, kde se nacházejí další zraněné osoby. Hlásím Verče několik podchlazených a drobně zraněných osob. Z rádia přišlo hlážení z operačního střediska: "přišla další povodňová vlna a přeplutí vodního toku je možné jen se zajištěným člunem". Je mi jasné, že pramice se už vrátit nemůže a proto velím k přípravě raftu a také k přípravě jeho zajištění lanovým traverzem. Na pomoc si volám lezce z Příbrami a také specialistu z Vodní záchranné služby. pokračování příště. Pepík

Red Cross Camp pohledem velitele 2

(Pepík, 14. 11. 2008 18:54)

Sobota, 7:00. Vstávám a jdu se trochu zkulturnit do umývárny. K snídani jsou párky a já ještě konzumuji zbytek toustů, co jsem měl od Nadi na cestu s sebou. Po deváté hodině atmosféra houstne. Další zásah je na spadnutí. Nemám vysílačku, zapoměl jsem si ji ráno nafasovat a jsem čím dál tím víc nervózní. Kde ji seženu, co bude dál. Najednou ke mě přibíhá Štěpán, velitel SDH Luštěnice a hází mi svoji vysílačku: " Byli jste povoláni k zásahu, tak se ozvi" V rychlosti poděkuju a hlásím se už téměř rutinně: " RC 100 zde RC 110 příjem ". Dostávám obratem pokyn k výjezdu a vyrážíme k hromadné dopravní neho dě na D1 (bechyňské vojenské letiště) společně s RC 300 (hasiči Bechyně) RC 200 (sanitka 1) , RC 230 (Medea 1), RC 140 (hasiči Nebušice), a RC 150 (hasiči Luštěnice). Vedou nás místní hasiči se svým MANem 4x4. Dojíždíme na letištní plochu a z rádia slyším, že na místě zásahu byl nalezen nezajištěný radioaktivní náklad. Zastavujeme a radíme se navzájem, co dál. Po konzultaci velím obrat kolony záchranářských vozidel a příjezd z druhé strany po směru větru. Chemická jednotka AČR, která již je na místě, stanovuje ochranné pásmo 500 m. Zastavujeme se v dostatečné vzdálenosti a čekáme na další pokyny. Náklad byl zajištěn a ochranné pásmo sníženo na 50 m. Ověřuji informace a dostávám povolení k zásahu. Ohlašuji se jako velitel zásahu a dorážíme na místo. 15 vozidel po hromadné dopravní nehodě, okolo 50-ti zraněných - figurantů. Okamžitě rozhoduji o nasazení nůžek a velím k průzkumu. Probíráme se zraněnými, potřebuji zdravotníky. Ti se však stále radí a nejsou k dispozici. Určuji dva bojové úseky a turkováci spolu s bechyňskými začínají v záchranných pracech. Postupně se přidávají i další, v konečném součtu velím 90-ti záchranářům. Nedostatek nosítek řeším provizorně - použitím žebříků z naší CAS. Prší. Na shromaždišti raněných jsou 3 cm vody. Všichni pracují naplno - jakoby šlo o opravdový zásah. Velím, zachraňuji, řídím činnost jednotek a nevím , kde mi hlava stojí.Pomalu vidím, že už všichni figuranti jsou v prostoru shromaždiště a tak velím úklid místa zásahu a přípravu k odjezdu. Sanitky odvážejí poslední raněné - figuranty - a oddechuji si - mohu velet konec zásahu. Tohle byla opravdu palba. Řídit tak velký zásah poprvé v životě a mít na sobě tak velkou odpovědnost byla pro mě obrovská čest. Myslím, že jsem to zvládl, ale hlavně díky všem hasičům a záchranářům, protože to byli právě oni, kdo se velkou měrou podíleli na obrovském úspěchu záchranné akce. Posuďte sami: z cca. 50 raněných byl pouze 1 exitus. A to opravdu v tomto rozsahu akce považuji za mimořádný úspěch. tak tedy ještě jednou: Díky!. RC 110, velitel zásahu.

Red Cross Camp pohledem velitele

(Pepík, 12. 11. 2008 20:32)

Přijíždíme do Bechyně, ubytováváme se ve škole a nevíme , co od Red Cross Campu máme vlastně čekat. Nikde žádné informace, jako by vše bylo tajné. A taky bylo. Jako na výjezdu, nikdy dopředu nevíš, do čeho jdeš.
Porada velitelů. Pořád nic netuším, žádné konkrétní informace. Vedoucímu Campu ohlašuji techniku: CAS 25, raft, nůžky, lezení. Jen se lehce ušklíbne, jako by to mělo znamenat " určitě se vám všechno bude hodit". Ale já pořád nevěřím, že tohle všechno použijeme během jediného víkendu.
Rozřazení do družstev - č.1 Turkovice, Luštěnice, Bechyně, Nebušice 1, Medea 1, Sanitka 1. Seznamuji se s veliteli jednotlivých družstev a pspolečně připravujeme taktiku na první zásah. Jediné co vím je, že nějaký zásah bude. Nejprve jsem zvolen za velitele zásahu, ale po konzultaci svůj post předávám Štěpánovi Kličkovi, veliteli SDH Luštěnice. Ten už je poněkolikáté na Campu a má tudíž víc zkušeností z těchto akcí.
Do rádia se ozve " RC110 vyjeďte k likvidaci požáru po výbuchu plynu. Spolupracujte a s RC140 (Nebušice), RC 150 (Luštěnice) RC200 (Sanitka 1) a RC230 ( Medea 1). Tak zní zadání.
Nasedám do naší CAS 25 a vyjíždíme do vojenského prostoru. Vyrážím na průzkum s velitelem zásahu a velím přípravu bojového rozvunutí 3x B + R + 4xC ke dvoupodlažnímu objektu, vniknutí a průzkum objektu s použitím dýchacích přístrojů. Velím, informuji velitele zásahu, přenáším raněné, zachraňuji, prozkoumávám. Máme 1 exitus (1 raněného jsme nestačili včas zachránit a proto komisař jej označil za mrtvého). Vše je naprostá realita - utrhané končetiny, zaseklé střepy po těle, krvácející rány, šok figurantů, ale i bezvědomí a zástava tepu během záchrany. Opravdu nářez. Jsem rád, že první zásah končí a doufám, že to bylo to nejnáročnější, co nás tento víkend čeká. Vracíme se zpět a jdeme spát. Je sobota 8.11. 3:00. Pokračování příště. Pepík

Všem zde RC 110 Velitel zásahu.

(Pepík, 12. 11. 2008 19:49)

Tak takhle jsem se snad nesčetněkrát během uplynulého víkendu hlásil do rádia. Co k tomu říci - obdivuji všechny zúčastněné hasiče a záchranáře, kteří si sáhli až na dno svých fyzických sil. Několikrát i pod mým velením se vypořádali se všemi nástrahami pořadatelů, které byli připraveny s maximální pečlivostí, aby byly co nejvíce podobné skutečnosti. Tohle nebyla normální akce - to byl opravdu nářez. A pro mě hlavně po psychické stránce. Velel jsem 2 zásahům a u dalších 2 jsem byl velitelem naší jednotky. Rychlé rozhodování, reakce na situace, komunikace s ostatními přes 2 vysílačky a také osobně, záchrana lidí. To vše jsem musel zvládnout. A myslím, že všichni společně jsme to zvládli - spolupracovali jsme s SDH Nebušice, SDH Bechyně, SDH Luštěnice, záchranáři Medea 1 a vojenskou záchrannou jednotkou S1 a lezeckou skupinou VOŠZ Ústí nad Labem. Chci pochválit všechny členy jednotek za perfektní součinnost a vzájemnou pomoc. Jmenovitě pak Verče (velitelce Medea1), Lukášovi (lezecká skupina Ústí), Štěpánovi (veliteli SDH Luštěnice) a veliteli SDH Bechyně.
Můj dík patří také pořadatelům, figurantům a maskérům za to, že nám připravili tak perfektní akci.

Pepík