I když se na první pohled může zdát, že na zimu hasiči zalézají do tepla svých vyhřátých příbytků a ven vycházejí jen když se opravdu něco mimořádného děje, ve skutečnosti pravý opak je pravdou. Místo abychom se hřáli u tepla kamen, vycházíme i v třeskutých mrazech ven abychom Vám, našim spoluobčanům, alespoň trochu zpestřili život v naší malé vísce.
Tradiční Mikulášskou nadílku pro ty nejmenší jsme opět připravili v předvečer svátku svatého Mikuláše. O tom, že z našich čertů jde opravdu strach, by mohly vyprávět všechny turkovské děti. Naštěstí je tu ale i Mikuláš s andělem, kteří dokáží včas čerty zklidnit, ovšem jen v tom případě, že se děti vyzpovídají ze svých hříchů a před všemi pány slíbí, že se v příštím roce alespoň trochu polepší. Inu, to vám bylo najednou napravených hříšníků! Škoda, že se nikdy nedozvíme, kolika z nich ty sliby vydržely alespoň do Vánoc!
Pro turkovický osadní výbor a ostatně pro všechny turkováky jsme připravovali vánoční stromek a jeho osvětlení tak, aby všechno na jeho slavnostní rozsvícení bylo hotovo. Bohužel prosincové počasí nebývá zrovna přívětivé, při teplotě okolo 0 stC za deště a silného větru se tak brigáda zvrtla spíše v boj o to, jak přežít a nezmrznout. Naštěstí se vše podařilo bez újmy na zdraví, stromek jsme zasadili, přivedli elektřinu a osadili osvětlení.
Poslední předvánoční sobotu se již stalo tradicí, že na naší hasičárně občanům rozdáváme Betlémské světlo. To nám přivezou kolegové z Lensed a my zajišťujeme distribuci světla dále pro místní občany. I letos byl o Betlémské světlo velký zájem. Potěšilo nás, že se si naši spoluobčané našli čas a přišli si k nám do punčem provoněné hasičárny jen tak popovídat o svých radostech i starostech.
V lednu konečně začala ta pravá zima! Mrzlo až praštělo a to byl jasný signál – musíme udržet turkovický rybník stůj co stůj, aby měli turkováci kde bruslit a hrát hokej. S laskavým svolením majitele – Tomáše Tlamichy – a hlavně s jeho výraznou pomocí se nám podařilo každý příval sněhu odklidit. Ne vždy nám však příroda byla nakloněna, někdy sníh roztál a přimrzl. Proto jsme museli dokonce několikrát ledovou plochu kropit. Co to konkrétně znamenalo? Mnohokrát po sedmé večer za tmy shrnout sněhovou nadílku, nebo čerpadlem nastříkat na ledovou plochu vodu. Třeba i dvakrát v týdnu, vyčerpaní z práce nastupujeme na další šichtu. Zadarmo, jen tak, pro ten pocit, že v sobotu a v neděli si zase zabruslíme. Tři z nás se dokonce propadli přes slabý led. Nic nás neodradilo a výsledek se dostavil. Už 6 týdnů je led připraven k bruslení a vydrží-li počasí, budeme bruslit až do poloviny března.
Kopec za hasičárnou odjakživa sváděl k zimním hrátkám. Dříve to ale bylo jiné, za našich mladých let jsme to byli my sami, kdo šel kopec pokořit první a kdo pečoval o to, aby povrch byl vždy hladce upraven. Zní to až neuvěřitelně, že náš člen ve věku 75 let na běžkách ušlapával kopec, aby jej naše děti mohly sjíždět na bobech či saních. Ale i tak jsme rádi, že se občas najdou odvážlivci, které i dnes tento námi tolik oblíbený kopec přiláká ke sjezdu na čemkoliv.
Louky a pole za Turkovicemi směrem k lesu Hejnice a směrem k Ondřejovu po vydatné sněhové nadílce přímo lákají běžkaře. Největším problémem těchto luk je, že zde často fouká vítr a to znamená, že se vyjetá stopa běžkařům zavěje. I když nemáme stroje pro tvorbu stop, pár nadšenců stopu vždy obnoví a doufá, že se přidají další vyznavači bílé stopy. Pravidelně o kvalitu stop na turkovickém katastru pečuje opět jeden z členů staré gardy turkovických hasičů, nepravidelně se pak přidávají další. Doufáme, že právě takto udržované stopy přilákají další naše spoluobčany, aby si prostě jen tak jak se lidově říká, protáhli tělo.
Další akcí, které jsme se „jen“ zúčastnili, ale která se již rovněž stává tradicí, byl Novoroční běh na Konopišti. Rekordní účast 6-ti turkovických hasičů podtrhla Terka Srnová svým umístěním na 3. místě. Když už jsme u sportu, tak samozřejmě nemůžeme vynechat typicky zimní disciplíny – na Přeboru Hasičského záchranného sboru hl.m. Prahy v běhu na lyžích na 12 km volnou technikou v Bedřichově se blýskl náš člen Libor Šimánek sice nepopulární, ale nesmírně cennou bramborovou medailí. V Přeboru České hasičské sportovní federace v obřím slalomu jsme měli dokonce tři své reprezentanty, z nichž si nejlépe vedl Pepík Brabec, kterému se podařilo hned 2x vystoupit na pověstnou „bednu“ – obsadil 3. místo na lyžích a stejně úspěšný byl i na snowboardu.
Červený kohout zakokrhal na samotném konci listopadu v Mirošovicích ve skladu soukromé firmy zabývající se opravami komunikací. Naše jednotka u zásahu zajišťovala lokalizační a likvidační práce, převážně v dýchací technice. Zasahovali jsme jak z pevných tak i z mobilních žebříků. Někteří naši hasiči vydýchali i 4 lahve, což odpovídá nasazení přibližně 2,5 hodiny v první linii zásahu. Samotný zásah komplikoval opět mráz, voda, která vytékala z požářiště namrzala na komunikacích, což značně ztěžovalo pohyb techniky i hasičů samotných.
Leden bývá časem valných hromad a stejně tak tomu bylo i letos u nás. Největší změnou, se kterou Vás chci seznámit, je změna ve vedení sboru a to poprvé po 19 letech od jeho znovuzaložení. Starostou sboru se stal Milan Zach, velitelem Josef Brabec (dříve starosta). Do funkce hospodáře byla zvolena Jana Dvořáková. Dosavadní velitel sboru Jan Brabec zůstává i nadále členem výboru.
Pokud jste dočetli až sem a máte chuť vyměnit teplo svého domova za drsné venkovní podmínky, není nic jednoduššího než dát o sobě vědět a přidat se – třeba jen tak si s námi vyběhnout ať už na běžkách nebo po svých, přijít si na led zabruslit, zúčastnit se jakékoliv akce s námi či jen přijít mezi nás. Zpravidla se scházíme každý pátek po 19 hodině na hasičárně.
Josef Brabec, velitel